Nejčastější obavy před focením. A proč kvůli nim nečekat na lepší chvíli.

Po porodu se na focení necítím

Tohle slýchám opravdu často. Maminky mají pocit, že nejsou odpočaté, upravené ani samy sebou. Že novorozenecké focení teď prostě nedají. Že musí uklidit, všechno zorganizovat.

Jenže u těchto fotek není důležité být ve formě ani mít naklizený byt. Důležité je zachytit začátek, kdy je miminko ještě tak malé, že ho udržíte v jedné ruce. Ta nová blízkost a ten pocit, na který si teprve zvykáte. Miminka rostou rychleji, než si uvědomíte.

Nikoho nebudu soudit za nedokonale uklizený byt a kruhy pod očima. Mám ráda živé příběhy – a právě díky fotkám si tohle období jednou připomenete úplně jinak než jen jako únavu a chaos.

Máme miminko, větší dítě a ještě psa. To nemůže dopadnout dobře.

Tohle je mimochodem u rodinného focení docela běžná sestava.

Nemusí všichni sedět rovně a dívat se do objektivu. Rodinné focení je spíš o tom, jak spolu fungujete, než o tom, jestli je každá vteřina dokonale uhlazená.

A často právě z takových situací vzniknou fotky, které si rodina oblíbí nejvíc. Protože jsou živé, opravdové a přesně jejich.

Děti nevydrží stát a usmívat se na povel

To je naprosto normální, protože to po nich ani nechci.

Jedno dítě běhá, druhé se drží mámy a další potřebuje chvíli okukovat okolí. A to je v pořádku. Nejhezčí fotky s dětmi většinou nevznikají ve chvíli, kdy po nich chceme „tady si sedni a řekni sýr", ale když jim dáme prostor a trochu je navedeme.

Partner se nerad fotí

To bývá častější obava než samotné děti. Spousta mužů má představu, že budou někam postavení, nebudou vědět, co dělat, a celé to bude nepříjemné.

Ve skutečnosti je většinou jen zapojím do toho, co už stejně s rodinou dělají. Vezmou dítě, projdou se, něco si spolu řeknou, zareagují. A právě tehdy vznikají fotky, které působí přirozeně.

Ve finále mi pak řeknou: „To už je konec?" A já vím, že jsme to zvládli.

Nevíme, co si vzít na sebe

Nemusíte být všichni ve stejnokroji a už vůbec kvůli focení nemusíte kupovat nový šatník. Stačí vybrat pár tónů, které k sobě ladí, a oblečení, ve kterém se cítíte dobře.

Když je potřeba, poradím vám dopředu, co funguje. V blogu najdete průvodce oblečením pro každý typ focení – přečtěte si je zde.

Doma to nemáme dost hezké na focení

Na lifestyle focení není potřeba katalogový interiér. Stačí místo, kde se cítíte dobře a kde je hezké světlo.

Tahle fotografie vznikla u babičky doma. Ne kvůli dokonalému prostoru, ale kvůli tomu, že se tam rodina opravdu sešla. A právě to je na ní to nejdůležitější.

Sejít se celá rodina je skoro nemožné

A právě proto je škoda čekat na ideální chvíli. Ta většinou nepřijde sama.

Přijela babička na návštěvu? Vrátily se děti ze zahraničí? Sešla se po delší době celá rodina? Právě tohle bývají chvíle, které stojí za to zachytit. Nejsou každý den – a právě proto mají takovou hodnotu.

Nejsme fotogenická rodina

Tohle o sobě říká skoro každá rodina, která ke mně přijde poprvé.

Ve většině případů nejde o to být fotogenický. Spíš je potřeba, aby vás někdo vedl přirozeně a nenechal vás v tom stát bezradně. S lidmi si ráda povídám, snažím se je přivést na jiné myšlenky. Často vás spíš vybídnu, ať si s dětmi hrajete nebo spolu něco děláte, než abych vás stavěla do strojených póz. Nejhezčí fotky nevznikají z dokonalé pózy, ale z momentu, který byste si sami ani neuvědomili.

Necítím se teď ve formě

Někdy je za tím únava, jindy období po porodu, pár kilo navíc nebo prostě pocit, že to teď není ono. Rozumím tomu.

Jenže čekání na lepší verzi sebe sama často znamená jediné: že společné fotky zase odložíte. A děti mezitím rostou dál.

Na focení nemusíte přijít jako někdo jiný. Stačí přijít tak, jak právě jste. Děti budou nadšené, že jste na fotkách spolu. A možná samy uvidíte, že nebylo potřeba čekat na žádnou lepší verzi sebe.